O mně
Dlouholeté pracovní zkušenosti interiérové designérky, zájem o permakulturní zahrady, psychologii a koučink se v mé práci propojují.
Interiér je spojený s přírodou, vše se zjednodušuje. Z Interiéru, který léčí, se postupně stává Život, který léčí.
Díky tomu pomáhám lidem s hledáním a tvorbou jejich skutečného domova a šťastnějšího způsobu života.
Dobrý den.
Jmenuji se Ivana Schneiderová.
Patřím mezi lidi, kteří využili možnost po roce 1989 a začali samostatně podnikat.
Svým zaměřením jsem minimalistka. Nepotřebuji toho moc. Jen chci, aby to, co mám, mi odpovídalo a abych se v tom dobře cítila. Nikdy nebudu dokonalá, alespoň - snad - budu víc svá a srovnaná sama se sebou.
Můj život se postupně mění tak, že v něm můžu být svobodná a doufám, že i dostatečně pravdivá. Každý den je trochu jiný a svým způsobem jedinečný.
Zůstávají věci přirozené. Bydlení se spojilo s přírodou - Interiér, který léčí - a pomalu se přetváří v Život, který léčí.
Zmizely největší finanční tlaky, upravují se vztahy, mám řadu inspirativních přátel, občas cestuji. Vzdělávám se. Věřím, že téměř každé setkání mi dokáže obohatit, pokud budu dostatečně pozorná.
Se snahou být autentičtější je nutné stále provádět spousty změn v mém praktickém životě.
Moje firma je velmi malá, i ona prochází proměnou.
Jako interiérová designérka pracuji od roku 2009.
Splnil se mi tak velký sen, který jsem měla už jako malá holčička při hodinách a hodinách kreslení.
V praxi je to přece jen trochu jiné. Tvorba interiérů vyžaduje velké množství znalostí. Část jich získáte při studiu, ale další mohou přijít pouze praxí – postupné objevování méně známých pravidel, dokonalejší znalost postupů stavby, předpisů, materiálů a práce s nimi.
Nabídka vybavení bytů je široká, často se obměňuje, je časově náročné se v nabídce na trhu alespoň částečně orientovat.
Pokud jste v této práci zodpovědní, poměrně zatěžující je i odpovědnost za finance investora i vědomí, že vybavení bude využívané dlouhou dobu.
Od počátečního pohledu, že je to krásná a jednoduchá práce, po postupné poznávání – vím, že nic nevím - až k poznání, že mi čas a praxe přece jen něco naučily.
Tohle poznání přišlo tak po 7 letech profesní činnosti a později se začaly ukazovat náhledy, které byly jen moje osobní.
Praxe a teorie poznatků z této profese, trvalé zájmy o permakulturní zahrady, Feng šuej, psychologii a také inspirace, které mi přináší setkání s lidmi, se mi postupně začaly propojovat do nových možností a obrazů.
Přicházela větší hloubka pochopení a oblíbený styl.
Velkou změnu přinesla také přednáška doc.Ing. Veroniky Kontradyové PhD. zaměřená na komfort v mikroprostředí bytu.
Jednotlivé informace se mi spojovaly do souvislostí a určili můj další směr. Nejen v navrhování a realizaci interiérů, ale i v životě.
Pochopila jsem, proč dávám některému vybavení přednost – je přirozené, živé a skutečné – zdravé pro tělo i psychiku majitelů bytu, zdravé nebo alespoň neškodné pro svět nás všech.
Uvědomila jsem si, že je pro mne nutné oddělit od sebe znalosti dobré a kvalitní od těch, které mi jen zavádí na nesprávnou cestu.
Nechci plnit byty horou syntetických materiálů ani neustále běhat kolečko v touze po dokonalosti. Do popředí se stále více dostával požadavek na fyzické a psychické zdraví jak u mne, tak u ostatních.
Začala jsem velmi podrobně zkoumat nejprve svůj byt a pak i to, jak vlastně žiji.
To byl také důvod, proč jsem se začala vzdělávat v oblasti koučinku. Chtěla jsem dát do pořádku nejen svůj byt, ale i celkově svůj život tak nejlépe, jak mi to půjde.
Více si vážím svého času.
S novými časovými možnostmi se do mého života postupně vrací i nově objevuje, co mám ráda a co mi připadá důležité. Kvalitní jídlo, přiměřená fyzická aktivita, pár dní na horách, posezení s pěkným výhledem, více času na vlastní tvorbu.
Vybírám si práci, která mi připadá potřebná pro lidi, je se mnou v souladu a ku prospěchu planetě Zemi.
Od návrhů se tak více přesunuji k poradenství a poskytování informací. Snažím se to kvalitní a dobré předat, pokud o to lidé stojí a dívají se podobnýma očima.
Připadá mi, že jsem na cestě hledání, kterou se propracovávám sama k sobě – přes nánosy výchovy, kulturní zvyky a požadavky ostatních.
Často je pro mne nutné se na chvíli zastavit a dát čas tomu, aby se cesta ukázala.
Vůbec nejsem na konci, ale část cesty jsem ušla. Čistím a dělám si pořádek.
Vím, že takto nejsem sama, že řada lidí hledá.
Tak šťastnou cestu, všem.
