V sobotu jsem potkala Karla

Pravda je, že jen na chvíli.

Bylo poledne a díval se na mne pěkně z výšky.

Možná si mě ten holomek ani nevšiml. Seděl si pěkně na svém trůně na věži, v ruce svoje žezlíčko a kynul.

Kolem něj se točili takoví vašnostové a klaněli se mu jedna báseň. Jedenadvacet jich bylo.

A tak jsem se asi zamilovala. Na chvíli. Mně to stejně moc dlouho nevydrží.

To jsem netušila, že kvůli takovému krátkodobému zamilování musím vyrazit na trh do Norimberka.

Když tak o tom přemýšlím, takovej Karel by mi vystačil možná i na delší dobu. Protože, co von vlastně umí, to mi dokáže na chvíli posadit na zadek i zavřít ústa.

Tak von vám umí kralovat, císařovat, stavět tak, že to chvíli vydrží. Potom plést košíky – to jsem viděla v jednom filmu. Prej je inteligentní – tak to jsme dva. Umí mluvit 5 jazyky, v ruštině ovšem na mě nemá. Pak umí jezdit na koni a bojovat. Navíc je i na to duchovno, žádný nevěřící Tomáš.

Finančně na tom taky neni špatně a vypadá celkem k světu. A ty ženský. Minimálně čtyři už vystřídal, prostě se na něj lepí.

Když to vezmu kolem a kolem, jestli náhodou von není takovej ten ženskej minimalistickej ideál. Co se líbí skoro každý, když tedy přihmouří oko.

Akorát pořád nechápu, proč jsem musela jet do Němec, abych na něco přišla doma.

Asi že za plotem je to vždycky zelenější, tak jsem se na chvíli potřebovala dostat za plot.

To bude tedy vono.

A jak to máte vy s Karlem?

Vaše Cé.Dé.

P.S. Jo a ten orloj v Norimberku, co na něm Karel sedí, nevypadá vůbec špatně. Co naplat, na Prahu holt nemá.